ÚTERNÍ OKÉNKO ZBYŇKA CYPRY - CO SE STANE KDYŽ... :-)

Ahoj sportovci.  V dnešním úterním okénku se posuneme realitou a představíme si, že stojíme na startu. Je to pár okamžiků, kdy nám proletí hlavou mnoho myšlenek, jestli jsme všechno udělali správně. Zde se nabízí první rada - zachovejte klid! Na start nechoďte zbytečně brzy. Statickým postojem na startovní čáře nikomu a ničemu nepomůžete.  Jasně, kdo mou sportovní kariéru trochu sledoval… ví, že jsem minimálně 2x přišel pozdě na start a takto by to tedy nešlo. Na omluvu mohu snad říct jen to, že jsem se skutečně řídil mým oblíbeným heslem: "Poslední na startu, první v cíli". Být v klidu a nestresovat se před startem je opravdu důležité a vaše tělo vám ten klid vrátí zpět. Zažil jsem jen jednoho člověka, co byl před startem snad víc v klidu než já. Byl jím Petr Vabroušek, nejúspěšnější český triatlet. Společně se nám, kromě úspěchů, podařilo taky "zazdít" start. Stalo se to tak, že jsme se mylně domnívali, že start je v čase kdy startoval běh s pejsky - dogtrekking. Vtip byl v tom, že se nám to nikdo nesnažil rozmluvit se slovy: "No jo, oni jsou v klidu". A nám to "docvaklo", až se masa lidí pohnula kupředu na povel start a my se museli s ledovým klidem dochystat a vyrazit na trať z cca 12 minutovým hendikepem.

Máme tady první možný problém. Přepálený začátek se nám může vymstít. V každém případě je nutné podřídit tempo slabšímu z dvojice. A když se stane, že nám nesedla předstartovní svačinka, nebudeme se s tím trápit a křeče v žaludku okamžitě řešíme za nejbližším keříkem. Je to nejracionálnější řešení a tyto potřeby je ideální skloubit paralelně s parťákem. Zastavení a prodlevy se načítají a v cíli je z toho hodina navíc.
Nezapomínejte, že ve dvojici se všechny problémy násobí dvěma. V praxi to znamená, že když se mi jde zrovna skvěle, stejný pocit nemusí mít v tu chvíli parťák a naopak.
Křeče v žaludku řešíme colou, kofolou nebo léky. Pokud se nám nedaří žaludek uklidnit, dáme si postupný cíl (třeba občerstvovačku). Parťáka prostě podpoříme.
A co dělat, když parťák úplně zvadne? Důležitá je psychika. Když si dáme cíl dojít do cíle, třeba bez ohledu na nějaké umístění, vezmeme parťákovi batoh, chystáme mu věci k jídlu. Řešíme navigaci. Všechny tyto věci unavený člověk skoro není schopen.

Trochu jsme předběhli děj, tak se vraťme na start, resp. k tomu, co potřebujeme mít u sebe.
V první řadě nezapomeňte čip a startovní číslo. Může se stát, že absenci těchto věcí zjistíte v zápalu boje opravdu na startovní čáře. Taky pohled na nervózního parťáka, který nemá na hlavě čelovku a oba víme, že se startuje potmě a noc bude dlouhá, asi nepotěší.

Tak co začínáte se těšit? Máme 38 dnů do startu.

Zbyněk Cypra