4.okénko Miloše Škorpila: Na závod běžte odpočatí a rozbíhejte ho pomalu!

Největším nepřítelem běžců, ale nejen jich, jsou nedůvěra ve vlastní síly (vlastní připravenost) a netrpělivost. V prvním okénku jsme si ukázali jak běhat stylově, abychom se co nejméně nadřeli, v druhém jsme se seznámili s nebezpečím, které na nás může číhat při běhání v horách, ve třetím jsme si řekli, jak se vhodně na běhání v horách připravit po fyzické stránce. Ale i když poběžíte jak laňka, vyhnete se včas všem záludnostem trati a budete připraveni, jak to jen jde, stejně se může všechno zhatit, pokud si v posledním týdnu před závodem zkusíte otestovat svou formu (abyste měli jistotu, že to zvládnete levou zadní) a závod rozeběhnete, jako když vás vystřelí z praku.

V týdnu před závodem už co se tréninku týče, nic nedoženete, takže se běžte obden proběhnout na 45 minut, běžte jen lehce (optimálně do 75% TF max), jenom abyste nezapomněli běhat a šetřete sílu na závod.

Tato pravidla byste měli dodržovat před jakýmkoliv závodem, ale před závody Horské výzvy obzvlášť, neboť kromě toho, že se vám pak poběží mnohem lépe a v druhé půlce závodu i mnohem lehčeji, než když už do závodu vběhnete unavení a ještě to opepříte co nejrychlejším startem, abyste byli hned od počátku někde vepředu, budete se na trati mnohem lépe orientovat.

I když jsou závody Horské výzvy dobře značené, tak pokud je člověk vyšťavený, tak kromě toho, že mu dělá problém zvednout nohy a udělat další krok, tak mu pak vypíná i hlava a zabloudit je tak snadné! A uznejte prodlužovat si trať, která už tak je dost dlouhá a náročná, vracet se ve vlastních stopách, není nic, co by si jeden přál.

Seběhnout z trati můžete i tehdy, když běžíte za „zkušeným“ borce, o němž víte, že je v terénu jako doma a nevěnujete se značení trati. Stalo se mi na jednom závodě, že jsem běžel za závodníkem, o němž jsem měl informaci, že daný závod běží už po šesté. Jelikož měl zhruba mojí výkonost, říkal jsem si: Skvělý, poběžím za ním a aspoň nezabloudím, jak je mým dobrým zvykem.

Když už jsme běželi nějaký čas, všiml jsem si, že jsme na cestě široko daleko sami, než ve mně dozrálo přesvědčení, že není něco v pořádku, závodník se otočil a běžel zpátky. V tu chvíli mi došlo, že jsem už také delší dobu neviděl značení trati. Až v cíli jsem se pak dozvěděl, že onen závodník už běžel onen závod pětkrát, ale pokaždé zakufroval, takže vlastně už šestkrát :).

V cíli si pak nebožtík Ivo Domanský, neodpustil poznámku: Milošovi bylo těch 30 kilometrů málo, a tak si střihnul svůj obvyklý maraton, a měl pravdu.

Kromě běžeckých bot věnujte pozornost i výběru ponožek a před startem si namažte chodidla

Lidé běhající terénní závody, si mi dost často stěžují, že se jim dělají na chodidlech puchýře a to přesto, že výběru běžecké obuvi věnují velkou pozornost. Přesto, že běžecké boty kupují o číslo větší, než jsou ty, co běžné nosí. Pokud jde o puchýře, tak více než boty, za ně mohou ponožky, které jsou chodidlu blíž než bota a pak třeba i to, že se vám nohy potí, nebo máte rozmáčená chodidla, protože jste probíhali mokrým porostem, šlápli do louže nebo prostě do vody. Pokud jde o ty ponožky, měly by vám na noze sedět a být elastické. A namazáním chodidel zjemníte kůži na nich, ta se stane pružnější a díky tomu i odolnější proti tvorbě puchýřů.

Pokud ani to nepomůže, zkuste pětiprsté ponožky, které díky odděleným prstům v botě tolik nekloužou a i tím se snižuje možnost tvorby puchýřů.

Pitný režim

To, že byste měli při běhu pít, je vám nejspíš jasné. Víte, že když dehydrujete, sníží to váš výkon, ale už se tolik neví, že kromě toho, že se nám dehydrováním zahušťuje krev a díky tomu se zpomaluje transport kyslíku v těle, tím se zpomaluje metabolizmus a roste tepová frekvence, tak je to nebezpečné i pro vaše úpony a šlach, které postupně ztrácí pružnost a v terénu, kde je velmi špatné blbě šlápnout, pak díky tomu hrozí, že si je natrhneme, což nám znepříjemní další běh, ale taky nás může na delší dobu vyřadit z tréninku. Takže si sebou neste raději u půl litru vody víc než míň!

Den po zádě se běžte lehce proběhnout

Lidé dost často, po té, co absolvují nějaký běžecký závod, si dají rádi další den po něm bene, aby si odpočali a pak se diví, že je pak ještě několik dní po tom bolí nohy. Je to vcelku logické, protože dokud za pomocí pohybu (nemusíte jít nutně běhat, stačí jen chodit) nerozproudíte krev a neprokysličíte tělo, co to jen jde, laktát vás bude ve svalech tlačit do té doby, než jej aktivně nespálíte.

Takže den po závodě si naordinujete 30 – 45 minut lehkého běhu, indiánského běhu nebo chůze a teprve pak si dejte klid.

Tímto čtvrtým okénkem se s vámi v rámci rádcovských okének a všeobecných rad rozloučím a předávám žezlo v podobě okének Zbyňku Cyprovi, který vás povede v přípravě k blížícímu se 1.závodu v Beskydech.

Zároveň vám přeji v letošním ročníku Horské výzvy krásné běžecké zážitky a vůbec šťastný života běh a těším se, že se s vámi na nějakém závodě osobně potkám ;)

Váš Miloš